Já si osobně nemyslím, že skrývám nějaké unikátní tajemství, které mi jak v pracovním, tak i v osobním životě, pomáhá posouvat se vpřed.

Já se řídím mottem, každý svého štěstí strůjce a bez práce nejsou koláče. V životě chci být šťastná a proto je pro mě důležité, aby mě moje práce bavila, naplňovala a zároveň mi dávala prostor seberealizace. Už dlouho nerozlišuji pracovní dobu, víkend, ráno, večer, vše hezky zapadá do sebe, tudíž nejsem pod tlakem, že mám plnit úkoly tehdy a tehdy a volno mám jen v určitou dobu. Pro mě je velmi důležitý sport a to, aby mi má práce umožňovala mít prostor pro sebe, své koníčky a mé nejbližší.

Jít příkladem a respekt. Kázat vodu a pít víno bohužel dělá řada z nás a čím dříve si to uvědomíme, tím lépe pro nás a naše okolí. Když něco po svém týmu vyžaduji, tak to dodržuji i já a snažím se pro ně být inspirací a motivací. Nikoho nezajímá, že jsem unavená, špatně jsem spala, nebo zkrátka nemám svůj den. Je to můj problém a není fér to přenášet na ostatní, ale je důležité s lidmi komunikovat, být upřímný a přiznat, že nemám zrovna svůj den a ať si to neberou osobně. Vzájemný respekt je pro mě samozřejmostí, ale bohužel se často stává, že v některých týmech vzájemný respekt pokulhává. Pro mě má každý člověk svou hodnotu, prostor a právo na svůj názor.

Přesně takový program bych před 15ti lety na gymnáziu ocenila. Poslechnout si někoho z oboru, kdo je ve středním věku, prošel si určitým kariérním vývojem a jeho příběh je zajímavý.

Ráda bych inspirovala a motivovala studenty k tomu, aby se nebáli nových výzev, příležitostí, ale na druhou stranu nečekali, že jim nápad na úžasný startup společně s milionovou investicí spadne do klína.